Akupunktura
Akupunktura je tradiční čínská léčebná medicína, která je považována za jednu z nejstarších léčeb na světě. Princip této léčby tkví v nabodávání speciálních, maličkých jehel do různých akupunkturních bodů, které jsou rozmístěny po celém lidském těle. Akupunkturní body podle dávné čínské nauky leží na akupunkturních drahách neboli dráhách energie či tzv. meridiánech, ve kterých proudí životní energie (čchi) a které jsou propojeny s jednotlivými orgány. Když je tedy některý z akupunkturních bodů ucpaný, v lidském těle dochází kvůli zabránění toku energie k nerovnováze, a tudíž člověku vznikají nejrůznější zdravotní problémy. Když se ale vybrané body na meridiánu správně ošetří, energie v něm začne znovu proudit a tělo se dostává do potřebné rovnováhy a tím se zbavuje i nepříjemné bolesti a jiných zdravotních problémů. Nejčastěji akupunktura pomáhá lidem s poruchami organismu či imunity, bolestivými svaly, alergiemi, návykovými chorobami, ale také mnoho dalšími nemocemi, mezi které můžou patřit například i onemocnění všelijakých orgánů, kterými jsou třeba žaludek, střeva, játra, srdce, ledviny, žlučník nebo plíce.
Datum vzniku této unikátní léčebné medicíny nám bohužel není přesně známo, je však dokázáno, že v Číně lidé tuto metodu využívali již v době kamenné. Na území dnešní Číny totiž archeologové našli více než 7000 let staré akupunkturní jehly, vyrobené z kostí. Asi největší rozkvět akupunktury nastal v 7. století n. l., kdy se akupunktura stala v Číně jedním z neodmyslitelných oborů čínského léčitelství. Rozšiřováním obchodních styků různých zemí s Čínou se pak začala akupunktura rychle šířit i do Japonska, Koreje, Vietnamu, Mongolska či Indie a odtud pak dále. Do Evropy tato léčebná metoda dorazila až v 17. století, mnozí lékaři však léčení akupunkturou příliš nedůvěřovali, a tak větší rozvoj akupunktury v Evropě nastal až v první polovině 20. století.
Štítky: čínská léčebná medicína, játra, ledviny, plíce, srdce, střeva, žaludek, žlučník