Čína

Kompletní průvodce Čínou. Vše, co potřebujete vědět!


Čína je obrovská, prastará, fascinující, osobitá a neustále se měnící země, nacházející se v Asii. Oficiálním jazykem je v této zemi Čínština a hlavním městem je zde Peking. V celé Číně dnes žije přibližně 1 250 000 000 lidí a tento počet se ještě rok od roku samozřejmě mnohokrát zvyšuje, proto je Čína nejlidnatější a se svou rozlohou 9 596 960 km², také třetí největší zemí světa a je tak jedinečná, že pokud jí chcete obdivovat skutečně naplno, musíte jí začít vnímat všemi Vašimi smysly

Protože je Čína tak obrovská, nacházejí se v ní i nejrůznější geografické oblasti. Cestovatelé v ní tedy mohou obdivovat nejenom nížiny, pouště a řeky, ale také mohutné hory, ostrovy, zátoky nebo moře.

Tato země má také jednu z nejdelších a nejbohatších historií, ve které se během tisíců let vystřídaly řady prastarých vládců, králů i dynastií, kteří se Číně postarali o opravdu bouřlivé a neobyčejně zajímavé dějiny. Slavnou se Čína stala především vynálezem porcelánu, papíru, kompasu a dokonce i střelného prachu. Dnes můžeme čínskou historii v této zemi poznávat zejména obdivováním velkého množství historických památek, které se v Číně dochovaly i přes nejrůznější bitvy, nepřízeň počasí a neustálou modernizaci, až do dnešní doby. Celosvětově nejznámější a nejobdivovanější památkou, je v Číně samozřejmě unikátní Velká čínská zeď, která je prý dokonce jedinou stavbou na světě, kterou lze vidět i z vesmíru.

V dřívějších dobách byla Čína vždy považována za jednu z nejzaostalejších zemí Asie, v posledních letech má však tato země jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na celém světě a patří tak bezesporu k největším světovým velmocím. Čínský způsob ovládání ekonomiky se ve světě označuje za „hybridní“, což znamená, že se zaměřuje především na volný trh a centrální plánování.

 

Historie

Historie Číny dnes patří mezi jedny z nejdelších, nejzajímavějších a nejbohatších historií. Předpokládá se tedy, že původní čínské osídlení, patří dokonce mezi jedny z nejstarších na světě.

První stát na tomto území totiž vznikl již v období druhé poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Lidé se zde v té době usazovali zejména v úrodných oblastech a v okolí velkých řek, kde mohli úspěšně pěstovat obilí, chovat dobytek a věnovat se malované keramice a hrnčířství. Poté na území dnešní Číny, vznikaly různé menší města a státy a vystřídaly se zde také mnohé vládnoucí dynastie, nejdůležitější z nich však byla dynastie Čchin, po které se dnešní Čína jmenuje a která zde v roce 221 př. n. l. založila první jednotný stát s opravdovým císařem. Dynastie Čchin však u moci nezůstala příliš dlouho a v roce 206 př. n. l. byla vystřídána dynastií Chan, která pak nad Čínou vládla až do roku 220 n. l. Právě toto období vlády dynastie Chan je často historiky po celém světě označováno za tzv. stříbrný věk čínských dějin.

Jako začátek moderní Číny je pak označován rok 1912, kdy byla v této zemi zrušena monarchie a slavnostně vyhlášena Čínská republika. O pár let později zde byla založena Komunistická strana Číny, která spolupracovala s nacionalistickou stranou Kuomintang.  Během 2. světové války, byla Čína sice vítěznou, ale finančně značně vyčerpanou mocností, což vedlo k občanské válce právě mezi komunisty a nacionalisty. Vítězně z ní tehdy vyšli komunisté, kteří poté v Pekingu dne 1. 10. 1949 vyhlásili Čínskou lidovou republiku. Krátce nato, pak Čína v roce 1950 na základě Mírové smlouvy ke svému území připojila také Tibet. Okupace Tibetu Čínou, je však dnes velice problematickým tématem a to zejména pro všechny západní země.

 

Památky

Čína je země proslulá především svou zajímavou a nenapodobitelnou kulturou a společenským životem. Pořádají se v ní tedy nejrůznější slavnosti, artistická vystoupení, balety i čínské opery, ale málo kdo z nás ví, že nám Čína nenabízí jen unikátní kulturní zážitky, ale k vidění jsou zde také skvostné historické památky, mezi které patří například:

 

Zakázané město

Zakázané město je město nacházející se v samotném centru Pekingu, které je považováno za střed celého vesmíru. Jedná se o největší palácový komplex na světě, který měří 1 km na délku a 750 m na šířku. Celé město je navíc obehnáno vysokou purpurovou zdí a mohutným vodním příkopem. Hlavní vstup do Zakázaného města vede přes bránu Nebeského klidu, která se nachází na stejnojmenném náměstí a poté také přes mohutnou Polední bránu. Za ní se pak nachází tzv. Zlatý potok, který má tvar tatarského luku a vede přes pět překrásných mramorových mostů. Své jméno Zakázané město získalo díky tomu, že bylo během dob císařské Číny zcela nepřístupné obyčejným smrtelníkům. Dovnitř tedy kromě císařské rodiny, mělo vstup pouze vybrané služebnictvo, urození hosté a občas také konkubíny.

 

Náměstí Nebeského klidu

Náměstí Nebeského klidu je krásné rozlehlé náměstí, nacházející se v centru čínského hlavního města – Pekingu. Díky své rozloze 440 000 m², je náměstí Nebeského klidu tím největším náměstím na světě a v dnešní době má obrovskou nejen kulturní, ale i historickou hodnotu. Proslavilo se především různými studentskými protesty, které se zde konaly v roce 1989. Své jméno toto náměstí dostalo podle velké Nebeské brány, která na náměstí stojí a odděluje ho od tzv. Zakázaného města.

 

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď je tou největší a nejvelkolepější stavbou, jakou kdy lidé na této planetě vybudovali. Zeď je dlouhá celkem 2900 km a je tak mohutná, že je viditelná dokonce i z vesmíru. Stavba této zdi začala pravděpodobně již kolem roku 400 před n. l. a práce na ní pokračovaly až do roku 618 n. l., kdy se zeď začala postupně rozpadat a chátrat. V letech 1368 až 1644 však byla zase postupně opravována, aby chránila Čínu před nejrůznějšími útoky a nájezdy. Velká čínská zeď poté byla překonána pouze jednou. Stalo se tak ve 13. století, kdy Čingischánovy mongolské vojska zeď překonaly a podrobily si většinu čínského území.

 

Klášter Šao-lin

Pravý šaolinský klášter se nachází na úpatí hory Song, ve středo-čínské provincii Henan, která se rozprostírá v oblasti středního a dolního toku Žluté řeky. S tímto klášterem je spojováno mnoho bájí, legend i pověstí. Mniši v tomto klášteře odjakživa cvičili nejrůznější bojová umění. Nejčastěji se zde vyučovalo způsobem předávání znalostí z mistra na žáka, které ustanovil speciální výzkumný tým šaolinského kláštera. Překvapivě tedy i v dnešní době v Číně nalezneme mnoho klášterů, které se dodnes zabývají studiem různých forem šaolinského kung-fu a dalších čínských bojových stylů.

 

Čínská kuchyně

Čínská kuchyně má již jako celá tato země, více jak tisíciletou tradici a její hlavní podmínkou je uspokojení tří smyslů, které spočívá v barevné kombinaci surovin pro potěchu zraku, příjemné vůni pro uspokojení čichu a samozřejmě perfektní a vyvážené chuti. Právě díky tomu, si čínská kuchyně společně s kuchyní francouzskou a italskou, získala své vysoké postavení mezi nejlepšími a nejoblíbenějšími kuchyněmi na celém světě. V téměř každé zemi dnes tedy najdeme alespoň jednu čínskou restauraci nebo malé bistro.

Protože je Čína díky své rozloze zemí skutečně obrovskou, najdeme v ní mnohdy i rozdílné kuchyně. Samozřejmě, že v reálu se jednotlivé chutě a recepty často mísí a prolínají, a tím vznikají různé variace známých čínských receptů, ale i tak má každá z nich svá určitá specifika a oblíbené ingredience. Čínská kuchyně se tedy dělí, podle čtyř základních oblastí:

 

Sečuánská kuchyně

Se sečuánskou kuchyní se setkáte nejčastěji v západní části Číny a vyznačuje se tím, že v ní převládají především ostrá až extrémně pálivá jídla. Nenechte se tedy u svého jídla překvapit velkým množstvím mletého chilli, česnekem, sojovou omáčkou z černých bobů ani jedinečnou směsí pálivého koření. Mezi nejoblíbenější sečuánská jídla patří například světoznámé kung-pao s burskými oříšky, nakyslá sečuánská polévka s kousky vepřového masa nebo kuře či kachna po Sečuánsku.

 

Šanghajská kuchyně

Šanghajská, tedy východní kuchyně zaručeně nepopře svou blízkost moři. Hojně zastoupené jsou v ní totiž především všelijaké mořské plody, mezi které patří například mušle nebo kalamáry. Ty jsou pak většinou dochucovány sojovou omáčkou nebo černými čínskými houbami. Nejoblíbenějším jídlem šanghajské kuchyně je exotická polévka ze žraločích ploutví, která patří dokonce mezi jedny z nejvyhlášenějších čínských pochoutek.

 

Kantonská kuchyně

Na jihu Číny je nejoblíbenější kuchyní zase tzv. kantonská kuchyně, která se skládá nejen z pokrmů připravovaných z mořských živočichů, ale také z hub a ingrediencí, které se servírují i v běžných čínských restauracích po celém světě. Kantonské recepty jsou většinou velice decentní až jemně nasládlé a díky opravdu střízlivému používání koření, téměř nikdy nikoho neurazí. V této kuchyni se často v nejrůznějších úpravách objevuje smažená rýže a sladké brambory, houby shi-take a pak samozřejmě i oblíbené sojové omáčky a různé jiné dochucovací pasty. Jedním z nejoblíbenějších kantonských receptů je například kantonská kachna.

 

Pekingská kuchyně

Pekingská neboli také mandarínská kuchyně, která se vyskytuje především v severních oblastech, se vyznačuje především tím, že je velice jemná a díky méně komplikovaným způsobům přípravy svých pokrmů, také velice bohatá na vitamíny. Jejími základními surovinami jsou cibule, ocet, ale především mouka. Její jídla jsou tedy tvořená nejrůznějšími nudlemi, bochánky a chleby. V Pekingu v dnešní době žije velká část muslimské menšiny, a proto se v pekingské kuchyni příliš nevyskytuje vepřové ani hovězí maso, ale naopak je zde velice oblíbené maso jehněčí. Přestože je dnešní pekingská kuchyně tedy svým způsobem mírně upravena, po celém světě ji proslavily především recepty, jakými jsou například sladkokyselý kapr, plněné závitky či oblíbená tradiční pekingská kachna se švestkovou omáčkou a rýžovými placičkami.

 

Počasí

Čína je díky své rozloze zemí opravdu obrovskou a tak není divu, že se klima v jejich jednotlivých oblastech poněkud liší. Většina čínského území se však nachází v mírném nebo v subtropickém podnebném pásmu.

Pro jižní oblasti Číny je typické zejména vlhké jaro a opravdu teplé léto, kdy se teploty dokonce často blíží i ke 40°C. Teplo v jižních oblastech často zůstává až do prosince, takže se v moři můžete koupat klidně i na podzim. Od ledna do března, jsou zde však až nečekaně chladné a nepříjemné zimy, které ale naštěstí nikdy netrvají příliš dlouho. Mezi červnem a zářím se na jihovýchodním pobřeží často vyskytují nejrůznější tajfuny, které sebou vždy přinášejí silný vítr s vydatnými přívalovými dešti, a tak způsobují svým obyvatelům mnohdy nezáviděníhodné situace.

Na severu Číny jsou pak zimy obvykle velice chladné a suché a teplota se zde často snižuje i k -9°C. Léta jsou tu naopak teplá, ale bohužel také dosti deštivá a teploty se nevyšplhají výše jak ke 24°C. Na severozápadě a ve vnitrozemí zase panuje spíše kontinentální klima se sušším charakterem a v okolí Tibetské náhorní plošiny zase klima arktické. Vzhledem k zdejším extrémně vysokým nadmořským výškám, je zde totiž celé klima dosti suché, vzduch je nezvykle řídký a teploty v zimě tu klesají i pod -20°C.

 

Lidé

Čína je třetí největší zemí na světě a její obyvatelé dnes tvoří více jak pětinu obyvatelstva celého světa. Je tedy samozřejmé, že jí tvoří rozdílné přírodní krajiny, nejrůznější etnické skupiny a také různé životní úrovně. Tato země zahrnuje 55 oficiálně uznaných menšin, k nimž patří například Mongolové, Tibeťané, Kazaši či Ujgurové a národy Čuangů, Iů a Miaoů. Přesto však praví etničtí Číňané (Chanové) tvoří celkem 93% obyvatel celé Číny. Protože je v Číně spousta menšin, je jasné že je zde i více jazyků, všechny však používají stejné písmo, a tak jim mohou porozumět všichni, kdo umějí číst čínsky. Oficiálně je sice Čína zemí ateistickou, žije v ní ale také velký počet buddhistů, muslimů, křesťanů a lidí, kteří vyznávají taoismus a konfucianismus. Po celá staletí se Čínská civilizace uzavírala okolnímu světu, což je dnes viditelné zejména na její nezvyklé kultuře.

V dnešní době jsou již ale Číňané lidé moderní, příjemní, přátelští a často také velice upovídaní. Ve velkoměstech všechny čínské obyvatele téměř vždy uvidíte s mobilním telefonem. Číňané ho totiž neustále drží u ucha a jejich hovory trvají, na rozdíl od evropských telefonátů, někdy i celé hodiny. Kvůli vysokému pracovnímu nasazení a rychlému způsobu života, také Číňané téměř neustále někam spěchají a jsou náruživými kuřáky.

 

Jak se v Číně domluvit?

V Číně je oficiálním úředním jazykem čínština. Jedná se o sino-tibetský jazyk, který se používá pouze v Číně, Tchaj-wanu, Singapuru a Malajsii. Pokud tento jazyk příliš neovládáte, nejspíš se v Číně s normálním člověkem vůbec nedomluvíte. I když je totiž angličtina v dnešní době již považována za jazyk mezinárodní, v Číně se s plynulou angličtinou asi nesetkáte. V případě že však pár anglických slov ovládáte, určitě se Vám můžou při Vašem cestování po Číně hodit. Lidé, kteří totiž pracují jako turističtí průvodci, recepční v hotelech nebo v cestovních kancelářích, většinou alespoň základní anglické fráze ovládají. Bohužel to ale ne vždy platí o taxikářích a pouličních prodavačích.

Pokud zastáváte názor, že lidé se přece jenom nějak domluví vždycky, nejspíš jste ještě nikdy s Číňany nezkusili doopravdy mluvit. Když totiž jedete na dovolenou někam do Evropy, většinou narazíte na slova podobného tvaru či významu, čínština se ale bohužel žádnému z těchto jazyků ani vzdáleně nepodobá. Číňané jsou navíc zvyklí mluvit velice rychle, a tak se člověku, který slyší čínštinu poprvé nebo se jí snažil po nějakou dobu sám naučit, může snadno stát, že z celého rozhovoru nepochytí ani jedno slovo. Na pomoc si sebou samozřejmě můžete zkusit vzít nějaký česko-čínský slovník, pokud však čínské slova nebude umět dobře přečíst, nebude Vám místní obyvatel nejspíš vůbec nic rozumět.

 

Zajímavosti o Číně

Čína je opravdu velkou a různorodou zemí s pozoruhodnou kulturou a velice pestrou a bohatou historií. Není tedy divu, že se zde najde i pár zajímavostí, o kterých jste možná ještě neslyšeli a které jinde určitě neuvidíte.

 

Čínské jídelní hůlky

Čínské jídelní hůlky jsou jedním z typických znaků čínské kultury. Jejich používání je rozšířeno zejména v zemích, které byly v minulosti čínskou kulturou nějak ovlivněny, jedná se tedy například o Koreu, Japonsko či Vietnam. Jídelní hůlky se vyrábějí nejčastěji ze dřeva, bambusu, kovu nebo kostí a dnes už také z plastu. Ve starých dobách se prý v Číně používaly u dvora i hůlky stříbrné, které měly sloužit k tomu, aby odhalily, zda není pokrm panovníka otráven. Pokud byl totiž v jídle přítomen nějaký jed, stříbrné hůlky zčernaly.

Čínské a japonské hůlky se od sebe liší svou délkou a také tvarem. Čínské jídelní hůlky jsou totiž delší a většinou mají zakulacenou spodní část, která je určena pro uchopení jídla, japonské hůlky jsou pak naopak kratší a spodní část mají zploštěnou. Pokud tento způsob stolování zrovna neobdivujete, možná Vás překvapí fakt, že vědci zjistili, že jídlo, které je konzumováno hůlkami, je o hodně zdravější než jídlo, které konzumujeme příborem. Malá velikost jídla, kterou totiž hůlkami uchytíme, nám zabrání v hltání a přispívá navíc k lepšímu rozkousání a tedy i lepšímu trávení.

 

Čínský kalendář

Čínský kalendář je pravděpodobně tím nejstarším kalendářem na světě. Vůbec první čínský kalendář byl totiž sestaven již v roce 2637 před n. l. a v Číně, Taiwanu, Japonsku a Koreji se dodnes používá.  Na rozdíl od našeho běžného kalendáře, který je sestaven podle pohybu Slunce, je Čínský kalendář sestaven podle pohybu Měsíce. Proto se někdy můžeme setkat také s názvem Čínský lunární kalendář. Číňané totiž věří, že je Měsíc velmi silné nebeské těleso, které má v lidském životě vliv na spoustu věcí. Měsíc podle nich řídí příliv a odliv a úplněk prý může mít dokonce u některých lidí dopad na jejich psychiku, kterým může být například zvýšená nervozita, nespavost nebo neobvyklá agresivita. Podle Čínského kalendáře má den 24 hodin, 50 minut a 28 sekund a lunární rok se skládá z 12 měsíců, které mají buďto 29 nebo 30 dní. Celý lunární rok tedy v Číně trvá 354 nebo 355 dní a nový čínský rok začíná obvykle vždy na přelomu ledna a února.

 

Čínský nový rok

Čínský nový rok nebo také Lunární nový rok je jedním z nejvýznamnějších tradičních svátků v Číně a jejích sousedních zemích, ve kterých má čínská menšina značné zastoupení. Jedná se o jakousi oslavu jara, která je však svátkem pohyblivým. Datuje se totiž vždy k novu prvního lunárního měsíce, a tak nemá úplně přesně stanovené datum. Nastat tedy tento svátek může obvykle od 21. ledna do 21. února. Každý rok pak tomuto svátku, podle čínského zvěrokruhu kraluje jiné zvíře (myš, buvol, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce, opice, slepice, pes, prase), ale slavnostní přípravy jsou vždy stejné. Vyvrcholením těchto oslav, je zde pak obrovský ohňostroj, který se dá srovnat téměř s pyromanským šílenstvím. Pro Číňany je tento svátek, ale svátkem zejména rodinným. Když totiž třeba děti studují daleko od svých rodičů a domova, nemůžou kvůli časové a finanční náročnosti své rodiče často navštěvovat. Proto přijíždějí domů většinou jen jednou do roka, a to právě na Čínský nový rok. Tento svátek tedy v Číně slaví vždy všichni pohromadě.

 

Létající lampióny

Tradice vypouštění létajících lampiónů, je v Číně stará již téměř dvě tisíciletí. Zpočátku byly létající lampióny používány především v armádě, a to jako signalizace. Byly totiž na rozdíl od jiných tehdejších vymožeností viditelné i z opravdu velké vzdálenosti. Během dalších století se pak vypouštění lampiónů rozšířilo i mezi čínské obyvatelstvo a stalo se tak neodmyslitelným doplňkem všech festivalů a nejrůznějších obřadů na celém Východě.

Lidé totiž věřili, že se pomocí létajících lampiónů spojí s bohy na nebi a zbaví se tak všedních starostí a těžkostí. Plamínek, který v lampiónu plápolá, má podle čínských tradic znamenat vědění a světlo, které člověku ukazuje tu správnou cestu životem a když lampión vyletí hodně vysoko a daleko je to prý znamení bohatství.

 

Čínská medicína

Akupunktura

Akupunktura je tradiční čínská léčebná medicína, která je považována za jednu z nejstarších léčeb na světě. Princip této léčby tkví v nabodávání speciálních, maličkých jehel do různých akupunkturních bodů, které jsou rozmístěny po celém lidském těle. Akupunkturní body podle dávné čínské nauky leží na akupunkturních drahách neboli dráhách energie či tzv. meridiánech, ve kterých proudí životní energie (čchi) a které jsou propojeny s jednotlivými orgány. Když je tedy některý z akupunkturních bodů ucpaný, v lidském těle dochází kvůli zabránění toku energie k nerovnováze, a tudíž člověku vznikají nejrůznější zdravotní problémy. Když se ale vybrané body na meridiánu správně ošetří, energie v něm začne znovu proudit a tělo se dostává do potřebné rovnováhy a tím se zbavuje i nepříjemné bolesti a jiných zdravotních problémů. Nejčastěji akupunktura pomáhá lidem s poruchami organismu či imunity, bolestivými svaly, alergiemi, návykovými chorobami, ale také mnoho dalšími nemocemi, mezi které můžou patřit například i onemocnění všelijakých orgánů, kterými jsou třeba žaludek, střeva, játra, srdce, ledviny, žlučník nebo plíce.

Datum vzniku této unikátní léčebné medicíny nám bohužel není přesně známo, je však dokázáno, že v Číně lidé tuto metodu využívali již v době kamenné. Na území dnešní Číny totiž archeologové našli více než 7000 let staré akupunkturní jehly, vyrobené z kostí. Asi největší rozkvět akupunktury nastal v 7. století n. l., kdy se akupunktura stala v Číně jedním z neodmyslitelných oborů čínského léčitelství. Rozšiřováním obchodních styků různých zemí s Čínou se pak začala akupunktura rychle šířit i do Japonska, Koreje, Vietnamu, Mongolska či Indie a odtud pak dále. Do Evropy tato léčebná metoda dorazila až v 17. století, mnozí lékaři však léčení akupunkturou příliš nedůvěřovali, a tak větší rozvoj akupunktury v Evropě nastal až v první polovině 20. století.

 

Jóga

Jóga je druh speciálního čínského cvičení, které Vám zajistí duševní i tělesnou pohodu, celkovou harmonii a zklidnění těla i mysli. Je to ideální cvičení zejména pro lidi, kteří nemají čas pravidelně odpočívat nebo chodit do přírody. Slovo jóga v doslovném překladu znamená „spojení s bohem“. Lidé totiž kdysi věřili, že díky jejímu pravidelnému cvičení a dlouhé meditaci, mohou dosáhnout vyšších duchovních hodnot, a tak mělo původně toto cvičení velký náboženský význam.

V dnešní době se jóga stává stále častěji vyhledávaným a velice oblíbeným druhem cvičení, a to u skoro všech věkových kategorií. Proto existují i různé varianty jógy, mezi které patří například Bhakti jóga, Rádža jóga, Karma jóga, Guru jóga nebo velice moderní Power jóga.

V józe je velice důležité správné dodržování technik speciálních pozic, jógového dýchání, relaxace, koncentrace, vnímání plynulosti pohybu a pak také celkové uvědomování si sebe sama. Pokud to zvládnete, můžete se pravidelným cvičením jógy naučit správně relaxovat, odbourat chronický stres, načerpat novou energii, vyrovnat natažené a přemožené svaly, zlepšit funkci krevního oběhu, obnovit pružnost své páteře nebo dokonce zlepšit funkce svého srdce. Jóga je ale také jedním z prostředků, jak bojovat proti jedné z dnešních nejhorších civilizačních chorob, kterou je obezita.

Jógu může cvičit opravdu každý, a to i přes nejrůznější zdravotní potíže. V takovém případě, se Vám totiž celý cvičební program může upravit speciálně na míru, abyste si ho mohli vychutnávat stejně jako ostatní naplno a bez omezení. Cvičení jógy není nutné přerušovat ani v těhotenství, pro budoucí maminky existuje totiž speciální druh jógy, kterou je tzv. Gravi jóga.

 

Meditace

Meditace je proces, při kterém se naše mysl zbaví všech myšlenek a postupně dochází k navázání harmonie vnějšího i vnitřního světa a my poznáváme sami sebe. Při meditaci musí být naše mysl upřena pouze na jednu jedinou věc a to proto, aby se vyvinula tzv. „jedno-bodovost mysli“. Objektem na který budeme myslet, nemusí být žádná fyzická věc, ale třeba i duševní stav, kterého chceme meditací docílit.

Poprvé začali meditaci využívat již staří čínští mnichové, kteří se chtěli prostřednictvím poznání sama sebe připravit na nepřízeň budoucnosti. Dosáhli tak velkého duševního pokroku, který ale normální člověk jen tak lehce nepochopí. V meditaci se totiž ukrývá něco tajemného a doposud neznámého. Většina z nás si meditaci nejspíš představuje jako dlouhé hodiny sezení a nic nedělání, což každého předem odradí, to však, ale není úplně přesný princip meditace, dlouhé hodiny totiž dokážou meditovat pouze opravdoví meditační mistři, kteří jejím prostřednictvím dosahují vrcholu rozjímání a pochopení neosobního charakteru lidského těla.

Meditace není o délce, ale o stavu do jakého se díky ní dostaneme. Pokud meditujete správně, měli byste se dostat do jakéhosi stavu mezi realitou a snem, tedy bdělostí a přítomností. Umění meditovat Vám pomůže jak z fyzické, tak z duševní stránky. Může Vám pomoct odhalit Vaše stinné i kladné povahové vlastnosti a naučit Vás se správně ovládat a rozvíjet. Meditace slouží také k naučení trpělivosti nebo potlačení nesnesitelné bolesti, nic Vás tedy již nevyvede z míry a Vy vždy zůstanete tak klidní jak jen budete chtít, navíc budete mít čistou mysl, kterou již nebudou napadat žádné z vnějších vlivů.

 

Tai Chi

Tai chi je čínské bojové umění, které se dnes však používá také jako nevšední způsob léčby, patřící do čínské medicíny. Tajemné kouzlo tai chi odhalili před mnoha a mnoha lety taoističtí mniši, kteří tai chi používali pro rozvinutí svých dovedností, mysli i těla a věřili, že tai chi dokáže člověku dokonce prodloužit i délku jeho života.

Pohyby, které se při cvičení tai chi provádějí, musejí být pomalé a především přirozeně plynulé, nevycházejí tedy ze síly ani z rychlosti, ale z dokonalého spojení Vaší mysli a síly. Teprve až když se opravdu povznesete nad své vlastní pocity a nedostatky, může Vám tai chi dopomoct k dokonalosti. Tai chi totiž ovlivní veškeré aspekty Vašeho těla, ozdraví tělesnou i duševní schránku a zklidní Váš uspěchaný životní styl. Navíc Vám toto odvětví čínské medicíny bude pomáhat udržovat tělo mladé, svěží a pružné a nasměruje Vás na správnou životní cestu k ovládnutí a poznání sebe sama nebo rozpoznání svých pocitů či frustrací. Jenom dobrý a vyrovnaný člověk totiž dokáže udržet všechny své emoce dokonale na uzdě a právě k tomu Vám tai chi pomůže.

Vyzkoušet tai chi může snad úplně každý, kromě svého léčivého účinku totiž tai chi slouží i jako skvělý obranný prostředek před hrozícím se nebezpečím. Doktoři tai chi předepisují dokonce i svým pacientům, kteří trpí například hypertenzí, angínou pektoris nebo mají problémy se srdcem. Tai chi je totiž na rozdíl od jiných cvičení téměř nenáročné na pohyb a přitom má nevšední léčivé účinky. Jedná se tedy o opravdový zázrak starodávné čínské medicíny. Tai chi mohou využívat i ti, kteří nemají možnost se dostatečně pohybovat a protahovat tak své tělo, pro ně se může toto bojové umění stát příjemnou relaxací, při které si dají do pořádku všechny své svaly a načerpají novou potřebnou energii.

 

Oblíbená města a lokality

Guilin

Guilin neboli také Kuej-lin je čínské město, které se nachází na severovýchodě jižní provincie Guangxi. Žije v něm asi 400 000 obyvatel a celosvětově známým se stalo především díky své fantasticky kouzelné krajině se sytě zelenými kopci, které se vypínají se nad řekou Li a které jsou perfektním místem pro romantické či dobrodružné vycházky do přírody.

Guilin sice vznikl již za dob, kdy nad Čínou vládla dynastie Qin, dnešní podoba tohoto města je však velice moderní. Najdete zde tedy mnoho luxusních hotelů, prvotřídních restaurací, vyhlášených podniků či malých i velkých obchodů.

Ve městě a v jeho okolí, se ale nachází i spousta zajímavých přírodních památek, mezi které patří například překrásné skalní útvary, které určitě stojí za to vidět. Mezi nejoblíbenější a turisticky nejnavštěvovanější z nich patří skála Sloního chobotu, která svým tvarem opravdu připomíná živého slona a pak také skála Řaseného brokátu. Za návštěvu stojí ale i zdejší okouzlující park Sedmi hvězd nebo jeskyně Rákosové flétny, která má dokonce své krápníky barevně nasvíceny, aby se v ní turistům ještě více líbilo a aby doma měli na co vzpomínat.  Jednotlivé přírodní útvary se nacházejí buďto přímo ve městě Guilin nebo v jeho bezprostřední vzdálenosti, pohybovat se mezi jednotlivými místy lze tedy snadno zvládnout pěšky, v autě nebo třeba na kole.

 

Hongkong

Hongkong je nejenom obrovské čínské město, ale také velký čínský region, který leží na pobřeží Jihočínského moře. Oficiálním názvem tohoto regionu je Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky, patří totiž mezi jedny ze zvláštních správních oblastí, které spadají pod území Čínské lidové republiky. V celém Hongkongu žije přibližně 6 940 568 obyvatel a to z něj dělá jednu z nejhustěji osídlených oblastí na světě. Jeho hlavním městem je město Victoria, díky kterému je Hongkong dnes velice důležitým ekonomickým a obchodním centrem Číny a také jedním z nejdůležitějších bankovních středisek na světě. Úředním jazykem je v Hongkongu mandarinská čínština a angličtina, ale většina lidí zde však mluví kantonsky.

První Evropan, který na území dnešního Hongkongu vstoupil, byl portugalský mořeplavec Jorge Alvares v roce 1513. Portugalci pak o pár let později v sousedním městě zřídili důležitou obchodní stanici. V roce 1699 začala v Číně obchodovat britská Východoindická společnost a od těch dob byla po čínském zboží (hedvábí, čaj, porcelán) v Evropě vysoká poptávka. Britové pak naopak do Číny začali ve velkém dovážet a pašovat opium a tak v Číně začal značně stoupat počet drogově závislých. Toto pašování se podařilo zarazit až v roce 1839, kdy komisař Lin, na pověření tehdejšího čínského císaře, zatknul 1 600 překupníků a zabavil a zničil více než 1000 tun opia. To však vedlo k tzv. První opiové válce, kdy Britové poslali do Číny válečné loďstvo, které donutilo čínskou stranu podepsat dne 29. srpna 1842 Nankingskou smlouvu, podle které museli Číňané Velké Británii přenechat Hongkong, otevřít bez omezení 5 přístavů, povolit zde obchod s opiem a zaplatit Britům škody za opium, které zničili. Celý poloostrov, na kterém dnes Hongkong leží, se stal tedy majetkem Velké Británie a Čína ho znovu dostala až po mnoha bojích, dohodách a smlouvách v roce 1997.

 

Peking

Peking je hlavní a zároveň také nejdůležitější město Čínské lidové republiky, rozprostírající se v rovinné oblasti na severovýchodě Číny. Rozloha celého města činí přibližně 16 808 km² a v dnešní době v něm žije více než 17 550 000 obyvatel. Peking, neboli také jak ho označují místní obyvatelé „srdce Číny“ je místo, kde se mísí unikátní starodávná čínská atmosféra s rušnou dynamikou moderního velkoměsta.

Toto jedinečné město má své pradávné kořeny zakořeněny opravdu velice hluboko, vzniklo totiž již v první polovině 3. století před n. l. Ze začátku tomuto městu nikdo nepřikládal větší pozornost a ve 13. století bylo dokonce vydrancováno a do značné části zničeno Čingischánovými vojsky. Během dalších let však bylo postupně modernizováno a rekonstruováno a v 15. století už patřilo mezi nejdůležitější města Číny. Když se poté k vládě dostali komunisté, přestavěli město doslova k obrazu svému. Strhli zde veškeré hradby i historické oblouky a vystavěli moderní sídliště a široké bulváry. Další přestavba města se pak uskutečnila před vypuknutím letních olympijských her, které se zde pořádaly v roce 2008. Kvůli této slavnostní příležitosti vznikly v Pekingu nové čtvrti, delší trasy metra a samozřejmě také modernější a lepší sportoviště.

Protože je Peking město velice důležité a zároveň také velice staré, nachází se zde spousta zajímavých míst a pamětihodností, které určitě stojí za to navštívit. Mezi turisticky nejoblíbenější tu patří například Čínský letní palác s ručně vyhloubeným jezerem Kunming a překrásnou kolonádou nebo 38 metrů vysoká Síň modliteb za dobrou úrodu, která je díky svému kruhovitému tvaru, modré střeše a zlacené kulové makovici, považována za opravdový skvost tradiční čínské architektury.

 

Řeka Li

Řeka Li neboli také Li-ťiang je 437 km dlouhá řeka, která protéká skrz Čínskou lidovou republiku. Pramení v horách Mao-er, které se nacházejí v okrese Sing- an a protéká Kuej-linem, Jang-šuo a Phing-le a na konci své dlouhé cesty se vlívá do řeky Si-ťian, která je západním přítokem Perlové řeky. Od roku 1996 se diskutuje o tom, zda tato jedinečná řeka bude spolu se svou okolní krajinou zapsána na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO, dodnes se však tento institut pro zápis řeky Li na seznam, definitivně nerozhodl. Scenérie rozprostírající se nad řekou Li je dokonce vyobrazena i na čínských bankovkách v hodnotě 20 jüanů.

Podél řeky Li se rozprostírá úžasná krajina se stovkami krasových útvarů a zeleno-bílými kopci v pozadí. Při jejím proplouvání tedy můžete vidět Vámi doposud nepoznaná místa, kterými budou například bambusové háje, široké přírodní pláně nebo malé rybářské vesničky, ve kterých můžete při troše štěstí zahlídnout místní rybáře, kteří dodnes loví ryby pomocí kormoránů. Skály a přírodní útvary nacházející se v okolí řeky Li, mají dokonce i svá specifická pojmenování. Můžete tedy proplouvat například kolem Prázdné vázy, Souboje kohoutů nebo Pijícího slona. Ať už se do těchto končin vydáte během kterékoliv ročního období, určitě se Vám bude zdejší čarokrásná krajina nesmírně líbit.

 

Šanghaj

Šanghaj je město rozkládající se na ploše 6 340,5 km², ve kterém v dnešní době žije více než 14 milionů obyvatel, což z tohoto města dělá nejlidnatější město v celé Číně. Šanghaj najdete poblíž ústí mezi řekou Jang-c´-ťiang a Východočínským mořem, právě kvůli této výhodné geografické pozici, se v Šanghaji nachází jeden z největších a nejúspěšnějších přístavů na celém světě. Velkým problémem je však v této obrovské čínské metropoli dopravní hluk a značné znečištění vzduchu a vody, Šanghaj je totiž 4. městem s nejznečištěnějším ovzduším na světě.

První zmínka o Šanghaji pochází již z období kolem roku 960, kdy nad čínským územím vládla dynastie Sung. V té době se však tomuto městu říkalo Chua-tching a významné bylo zejména kvůli svému již tehdy zcela funkčnímu přístavu. V roce 1553 byly kolem města postaveny vysoké hradby, aby město ochránily před piráty a jinými nechtěnými návštěvníky. I přes to se ale ve městě velice brzy začal prudce zvětšovat počet obyvatel, který vedl k rozvoji obchodu a textilní výroby. Šanghaj pak zůstávala po řadu dlouhých let přehlížena a znehodnocována. Tato situace se změnila až v 19. století, kdy se ze Šanghaje stalo jedno z hlavních čínských středisek pro obchod se Západem. V Šanghaji poté vznikla tzv. cizinecká čtvrť, která nepodléhala čínským úřadům, počet obyvatel tedy nadále neustále rostl. Během Boxerského povstání v roce 1900, pak počet obyvatel v Šanghaji překročil dokonce hranici jednoho miliónu.

Protože je Šanghaj město velice pokrokové a moderní, je jasné že chce neustále kráčet s dobou a lámat nejrůznější rekordy. Není tedy divu, že zde uvidíte i věci, o kterých jste možná ještě nikdy neslyšeli. Mezi největší zajímavost zde patří například magnetický vlak Maglev. Jedná se o nejrychlejší traťové vozidlo na světě, které v listopadu 2003 dosáhlo dokonce rekordní rychlosti 501 km/h. Dráhu pro tento vlak původně postavili němečtí konstruktéři, čínská vláda však neustále stojí o prodlužování tras Maglevu a chce, aby byl vlak schopen přepravit více než 5 milionů pasažérů denně. Další zajímavostí je pak také fakt, že se v Šanghaji nachází ten nejdelší most nad mořem, který byl kdy lidskýma rukama postaven. Tento most je dlouhý celých 36 kilometrů a vede přes něj šestiproudá dálnice, která slouží k tomu, aby Šanghaj spojila s pětimilionovou, průmyslovou zónu Ning.

 

Tibet – Lhasa

Lhasa je hlavní město Tibetské autonomní oblasti Čínské lidové republiky, které se velice nezvykle nachází ve výšce 3 700 metrů nad mořem a hory v jeho blízkosti dosahují dokonce výšky až 5 000 m n. m. Toto městečko je významným politickým, ekonomickým, ale také kulturním centrem celého Tibetu a v dnešní době v něm žije přibližně 300 000 obyvatel. Díky své nezvyklé poloze bylo město Lhasa vždy obtížně přístupné, to však naopak dopomohlo k tomu, že si město i v dnešní moderní době zachovalo svou původní jedinečnou a duchovní atmosféru, k čemuž dopomohla také uzavřenost a nepřístupnost celého Tibetu. Přístupnost města se zlepšila až poté, kdy zde byla postavena unikátní vysokohorská železniční trať, která Tibet spojila se zbylým čínským územím.

Město Lhasa bylo po celá dlouhá staletí důkladně uzavřeno všem Západním zemím, a tak bylo často označováno za tzv. Zakázané město. Marně se do něho snažili dostat ozbrojená vojska i bohatí obchodníci, brány totiž zůstaly přede všemi pevně zavřené. Lhasa sloužila od pradávna také jako centrum tibetského buddhismu, není tedy divu, že téměř polovinu jejího obyvatelstva tvořili mniši, kteří žili v opuštěných horských klášterech. V roce 1951 žilo ve Lhase přibližně 40 000 obyvatel.

Pokud se vydáte na cestu do tohoto horského městečka, zajisté Vás ohromí také obrovské množství zdejších památek. Mezi turisticky nejoblíbenější patří například kláštery Sera či Drepung, absolutní dominantou města je však obrovský palác Potala, pocházející ze 7. století. Už na první pohled Vám tato stavba bude připadat jako jedna velká nedobytná pevnost, má totiž celkem 13 poschodí, mohutné bílé zdi a velice maličká okna. Po celá staletí sloužila Potala jako honosné sídlo různých tibetských vládců, dnes je z ní však už jen muzeum, o které se každodenně pečlivě starají desítky mnichů. K vidění jsou v tomto muzeu například krásné a nevšední sochy, obřadní předměty, vzácné obrazy a dokonce také předměty, které používal samotný dalajláma. Svou současnou podobu dostal palác Potala až v 17. století, kdy byl celý přestavěn a nově zrekonstruován.

 

Xi’an

Xi’an neboli také Si-an či Čchang-an je jedním z nejstarších měst čínské historie a zároveň také hlavním městem provincie Šen-si. V dnešní době je město Xi’an ale také velice důležitým centrem kosmetického a zbrojního průmyslu, kultury, vzdělání i obchodu a významným střediskem čínské vědy a moderních výzkumů. Žije v něm přibližně 5 miliónů lidí a turisty je Xi’an dokonce jedním z nejnavštěvovanějších, nejoblíbenějších a nejvyhledávanějších čínských měst.

První zmínky o městu Xi’an pocházejí již z období 12. století před n. l., kdy sloužilo jako hlavní město celkem jedenácti po sobě jdoucím čínským dynastiím, mezi které patřily například dynastie Čou, Čchin, Chan, Ming nebo Suej. Později byl Xi’an proslaven především tím, že se stal výchozím bodem proslulé obchodní cesty známé po celém světě pod označením Hedvábná cesta. V dnešní době v Xi’anu i v jeho okolí tedy najdeme velké množství významných historických, architektonických i kulturních památek z nejrůznějších etap čínských dějin. Mezi turisticky nejoblíbenější zde patří například Zvonová věž pocházející z roku 1384. Tato dřevěná, 36 metrů vysoká věž se nachází přímo ve středu Xi’anu a z jejího vrcholku je návštěvníkům umožněn překrásný výhled na město. Další známou památkou je zde pak i tzv. Velká pagoda divoké husy pocházející z roku 652, která je jedním z hlavních symbolů Xi’anu. Původně měla tato stavba ze dřeva a cihel pět pater, později však byla navýšena ještě o další dvě a dnes tedy měří rovných 64 metrů. Jedná se o naprosto originální ukázku starodávné buddhistické architektury, která je i přes své ohromně obdivuhodné stáří stále výtečně zachovalá.

 

Yangshuo

Yangshuo je malé čínské městečko, nacházející se v jižní provincii Guanxshina na úplném konci řeky Li. Hory a skalní útvary, které se rozprostírají v okolí této řeky, z Yangshua dělají kouzelné až přímo pohádkové městečko. Půvab Yangshua zde každoročně láká i poměrně velké množství turistů, právě proto místní obyvatelé pomalu toto město předělávají na krásné turistické letovisko. V Yangshuu dnes tedy najdete všelijaké obchody, příjemné restaurace, noční bary i útulné hotely a penziony.

První turisté do Yangshua začali přijíždět už více jak před sto lety, patřili mezi ně zejména malíři, básníci a jiní bohémové, kteří byli přímo uchváceni zdejší neodolatelnou přírodou, která se stala pro jejich tvorbu velkou inspirací. Jejich obrázky a malby si zde dokonce můžete zakoupit i dnes v malých pouličních obchůdcích a uchovat si jimi své živé vzpomínky na Yangshuo. Pokud se tedy rozhodnete toto malé městečko opravdu navštívit, zajisté ho budete chtít prozkoumat skrz na skrz. K tomu Vám může pomoct například místní půjčovna jízdních kol, kde Vám ke kolu zapůjčí i příjemného průvodce, který Vám ukáže všechna zdejší zajímavá místa.


Sdílejte tento článek se svými přáteli: